Návrat pamětní desky lékaři a legionáři Ludvíku Klegovi

Svůj život zasvětil pomoci druhým. Léčil Srby a Černohorce v balkánských válkách, jako šéflékař úderného praporu čs. legií na Rusi zachraňoval spolubojovníky raněné v bojích s bolševiky. Na rodném Ostravsku pak usilovně pracoval na zlepšení veřejného zdraví i rozvoji spolkového a kulturního života. Obětavého a statečného lékaře a legionáře nyní v rodné Hrabůvce, dnes místní části Ostravy-Jihu, připomíná pamětní deska.

Za jejím vznikem stojí Jednota Čs. obce legionářské (ČsOL) Ostrava I. Nejde ovšem o první podobnou událost. Pamětní desku Klegovi věnovali vděční legionářští bratři již v roce 1936. O deset let později se z úkrytu, kde přečkala německou okupaci, na své místo vrátila. Během dlouhého panování komunistů však nenávratně zmizela. Dne 31. května 2023 se tak uskutečnilo již třetí, nepochybně však poslední slavnostní odhalení.

Na rozdíl od učení obou totalit jsou totiž ideály, které Ludvík Klega ztělesňoval, trvalé a hodné následování i 90 let po jeho smrt. Množství vzácných hostů i diváků slavnostního aktu toho bylo přesvědčivým důkazem. K novému pietnímu místu před vestibulem Základní školy MUDr. Emílie Lukášové a Klegova mezi jinými zavítala 1. rada velvyslanectví Srbské republiky v ČR Ljiljana Govedarica, primátor města Ostravy Jan Dohnal a starosta Městského obvodu Ostrava-Jih Martin Bednář. Chybět přirozeně nemohla ani početná rodina Klegova vedená vnukem Ludvíkem, zástupci uniformovaných sborů, Sokola a dalších institucí a spolků.

Početné zastoupení mělo přirozeně také žactvo školy, pro které se umístěním pamětní desky stal pplk. MUDr. Ludvík Klega patronem. K následování "ideálu Čecha a lidumila", jak hlásá v bronzu zvěčněný nápis, je ve svém proslovu ostatně vyzval také předseda Jednoty ČsOL Ostrava I a iniciátor obnovy br. Martin Lokaj. Ten následně spolu se starostou Martinem Bednářem a vnukem Ludvíkem pamětní desku za potlesku publika odhalil. Spolu s dalšími hosty pak hold svému velkému vzoru, rodákovi a předkovi stvrdili položením květinových darů. Vojenské pocty pří této příležitosti vzdaly čestné stráže Jednoty ČsOL Ostrava I, Krajského vojenského velitelství Ostrava, T. J. Sokol Moravská Ostrava I a Vítkovice.

O tom, že je památka pplk. MUDr. Ludvíka Klegy v dobrých rukou se přítomní mohli přesvědčit ve vestibulu školy, kde bylo možné vedle rozsáhlé panelové výstavy ČsOL o zahraničním odboji v letech první světové války a vzniku ČSR zhlédnout také plakáty, na nichž žactvo mimořádně zdařile ztvárnilo různými výtvarnými přístupy válečnou anabázi čs. legií a především pak Klegův bohatě naplněný život. Zájem o věc prokázalo rovněž nadšením z doprovodného programu, během kterého se mohli blíže seznámit s výstrojí a výzbrojí čs. legionářů.

Ludvík Klega se narodil 22. ledna 1888 v Hrabůvce v sousedství Vítkovic. Jako chlapce jej nemoc připravila o otce a tři sourozence, což určilo jeho životní cestu, jejíž náplní se stala pomoc trpícím. Roku 1912 se již coby student medicíny přihlásil do lékařské mise na pomoc balkánským Slovanům v bojích s Turky. Působil v Bělehradě a později také v černohorském Cetinje. Tím získal zkušenosti, ale také pozornost rakouských úřadů.

Když krátce po jeho promocích vypukla světový válka, musel s nálepkou politické nespolehlivosti mašírovat na bojiště jako prostý pěšák "...při své rotě s puškou, teletem a 140 patronami, jak předpis kázal". Brzy pak zakusil hrůzy frontového boje. Teprve po intervencích rodiny byl ustanoven lékařem a na jaře roku 1915 mohl při přehlídce pohovořit s arcivévodou Karlem. Klega na něj musel udělat dojem, protože nedlouho poté byl povýšen a vyznamenán. Následník trůnu neměl ani tušení, že mladý lékař tou dobou pomáhal českým vojákům zběhnout. Sám brzy na to přešel na úpatí Karpat k Rusům. S dalšími lékaři pak zamířil do Čeljabinsku, kde začal pracovat v místní vojenské nemocnici.

V létě 1916 ho zde jeden ze zajatců požádal o falešnou diagnózu, aby nebyl poslán dále na Sibiř. Tím zajatcem nebyl nikdo jiný než Rudolf Medek. "Poslouchali jsme ho vždy se zájmem, když vykládal o jediné cestě, která vede k osvobozené vlasti: Všichni čeští zajatci jít na frontu, rvát se jako lvi a rozbít Rakousko," vzpomínal Klega po letech. Povzbuzen, podal si i on přihlášku do revolučního vojska, ke kterému byl však povolán až v červenci 1917. Posléze se stal šéflékařem elitního 1. úderného praporu.

V březnu 1918 již ošetřoval první raněné z bojů u Bachmače. Ve vagónu, jenž sloužil jako ošetřovna, následně ukrýval zbraně, jejichž odevzdáním podmiňovali ruští bolševici další cestu na východ. Legionáři se nakonec rozhodli pokračovat vlastním pořádkem a Klega tak následoval úderníky do bojů podél magistrály, o tunely krugobajkalské dráhy, vylodění v nepřátelském týlu na východním břehu Bajkalu i krvavé řeže při postupu na Nižnij Tagil na Urale.

Klegovy lékařské i organizační schopnosti posléze našly uplatnění při budování sborové zdravotní služby, kdy se podílel na sestavování sanitních vlaků nebo zakládání nemocnic. Naposledy pak sloužil u evakuačního úřadu ve Vladivostoku, odkud vypravoval transporty do vlasti. Na Klegu, jenž se mezitím stačil oženit, přišla řada až v létě roku 1920, kdy Rusko opustil na palubě parníku Huntsend.

Po návratu domů si otevřel ordinaci ve Vítkovicích, kde platil za vyhledávaného odborníka a propagátora moderních medicínských metod. Mimo to se s neobyčejnou vervou pustil do organizování legionářského hnutí i spolkového života – stal se činovníkem župy i předsedou vítkovické jednoty ČsOL, vedl místní odbočku Svazu čs. důstojnictva a starostoval i vítkovickému sokolstvu. Stál mimo jiné i za vznikem sokolského kina Bio Rekord, dnes sídla známého Divadla Mír.

Klegova činorodá práce skončila náhle 9. ledna 1933, kdy na následky prochladnutí po jedné z cest za svými pacienty zemřel. Posledního rozloučení s vojenskými poctami se zúčastnily tisíce lidí ze širokého okolí. Ostatky zemřelého byly nejprve uloženy v rodinné hrobce v Hrabůvce a po jejím zrušení v nedaleké Hrabové, kde spočívají dodnes.

Reportáže:
Česká televize
Televize Polar
Český rozhlas

Text: br. Martin Lokaj
Foto: ZŠ MUDr. E. Lukášové a Klegova; ÚMOb Ostrava-Jih