Natáčení filmu Pochožaj

V sobotu 15. března jsme vyměnili pohodlí a teplo našich domovů za chladné a sychravé počasí, abychom se v lesích mezi obcemi Dobroslavice a Velká Polom vrátili v čase do neméně pošmourného dubna roku 1945. Po delší odmlce jsme se totiž opět vrhli do natáčení filmu Pochožaj, a to na místech, odkud před 80 lety naši tankisté spolu s rudoarmějci vyrazili do boje o Velkou Polom. Na dosud nejnáročnějším natáčení se nás sešlo 25. Projekt tak nadále, již třetím rokem, zdárně pokračuje a s každou scénou se blížíme k jeho dokončení.

Tento rok budeme slavit 80. výročí osvobození a vítězství ve 2. světové válce. Zároveň si však připomeneme i smutné jubileum tragického skonu mladého podporučíka Borise Pochožaje. O koho vlastně šlo?

Boris Pochožaj se narodil 13. června 1924 ve Straklově, české obci na Volyni. Byť nikdy vlast svých předků ani nenavštívil, neváhal se vydat do boje za její osvobození, hned jak se k tomu naskytla příležitost. Dne 19. března 1944 byl v Rovně odveden a zařazen k 1. československé samostatné tankové brigádě. Později absolvoval důstojnický kurz a stal se instruktorem pro výcvik nováčků. Sám je na frontu následoval v dubnu 1945, kdy bylo zapotřebí nahradit ztráty, jež brigáda utrpěla během Ostravské operace.

Po příchodu na Opavsko se nyní již podporučík Pochožaj ujal velení 1. čety 6. roty 3. tankového praporu. U roty se znovu shledal se svým blízkým přítelem z mládí, pozdějším generálporučíkem Mikulášem Končickým. Tomu se také svěřil se svou předtuchou své brzké smrti. A skutečně, hned první bojové nasazení se mu stalo osudným. Během útoku na Velkou Polom 26. dubna 1945 byl těžce raněn a při převozu do polního obvaziště v Dolním Benešově zemřel. Do konce války tehdy scházelo jen pár dní.

Prostřednictvím svědectví lidí, kteří Borise Pochožaje znali - včetně vzpomínek jeho bratra Jindřicha či pamětí Mikuláše Končického - chceme nyní tento silný příběh přátelství, odvahy a obětavosti vyprávět dalším generacím.

Text: br Richard Růžička
Foto: ses. Jana Hájková