Nad hrobem bratra Jana Čondla
Psal se 9. prosinec 1921, když v brzkých ranních hodinách zahřměl nad československo-polskou hranici u Dětmarovic výstřel. Na zasněžené zemi tehdy vyhasl život příslušníka místního oddělení finanční stráže strážmistra Jana Čondla. Ten se stal obětí zákeřného útoku muže, kterého během služební pochůzky zadržel pro podezření z pašeráctví. Tragédii umocňoval fakt, že čtyřiatřicetiletý Čondl, jenž předtím prošel v řadách československých legií ohněm první světové války i boji o Podkarpatskou Rus s Maďary, po sobě zanechal vdovu a tři malé děti. Ty se s ním o několik dní později naposledy rozloučily nad hrobem v Dolní (dříve Německé) Lutyni. Byť od nešťastné události uplynulo již 103 let, není Čondlův hrob opuštěn a jeho památka zapomenuta. Děje se tak zásluhou členů Jednoty Československé obce legionářské Ostrava I, příslušníků Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj a jejich bývalých kolegů z Klubu moravskoslezských celníků, kteří se hrdě hlásí k tradicím prvorepublikové finanční stráže. Ti před čtyřmi lety společnými silami vrátili hrobu důstojnou podobu, aby se nad ním mohli nyní pravidelně setkávat. Výjimkou nebyl ani rok 2024, kdy na místě Čondlova posledního odpočinku proběhl v pondělí 9. prosince pietní akt, během kterého byly představiteli celnictva a činovníky naší jednoty položeny květinové dary, vzdány vojenské pocty a v proslovech vyjádřen zasloužený hold i přesvědčení, že vzpomínka na zemřelého nevyhasne, stejně jako ideály, za které bojoval a položil život.
Text: br. Martin Lokaj
Foto: ses. Jana Hájková