Edmund Klímek, krajský velitel Obrany národa v Moravské Ostravě

Dne 23. 11. 1939 byl gestapem zatčen pplk. Edmundu Klímek - italský legionář, někdejší velitel slezsko-ostravské posádky a vůdčí postava odbojové organizace Obrana národa na Ostravsku.

Edmund Klímek se narodil 23. 3. 1892 v Kojetíně na Přerovsku. V letech 1906-1914 absolvoval v Moravské Ostravě gymnázium s vyučovací řečí českou. Záhy po maturitě byl 18. 5. 1914 odveden a dne 28. 7. byl prezentován u pevnostního dělostřeleckého pluku v Pulji, kde prodělal základní výcvik. V září byl přemístěn k c. k. pěšímu pluku č. 96 v Karlovaci, kde absolvoval školu důstojníků v záloze. Poté byl odeslán na ruské bojiště, kde v období od 12. 3. do 29. 5. 1915 velel četě. Poté byl převelen na italskou frontu, nejprve jako velitel čety (červen-listopad 1915), poté jako velitel roty (listopad 1915-říjen 1916). Zde byl 30. 10. 1916 zajat. V italském zajetí strávil cca půl roku. Dne 1. 4. se přihlásil, již jako por. v záloze, do čs. legií. 15. 4. 1918 byl zařazen v hodnosti por. pěch. jako velitel výzvědného oddílu na úseku Asiago nejprve u italské armády, později, po sloučení hlídek, velel čsl. výzvědnému pluku 39. V prosinci 1918 se vrátil do vlasti a jako velitel roty se zúčastnil bojů na Slovensku. Dne 4. 12. byl aktivován a přidělen jako učitel tělesné výchovy v hodnosti kpt. pěch. ZJS pro pěchotu v Ostravě. V roce 1922 byl převelen k p. pl. 8 Slezskému, na přechodnou dobu byl převelen již jako škpt. pěch. na Válečnou školu v Praze, jako učitel tělesné výchovy. V letech 1927-1933 působil jako učitel tělesné výchovy ve VA v Hranicích. V roce 1933 byl přemístěn zpět k p. pl. 8 Slezskému do Místku, nejprve již v hodnosti mjr. pěch. jako zástupce velitele I. praporu, zástupce velitele III. praporu a správce vojenského zátiší. V listopadu 1935 byl přemístěn do Ostravy, kde byl v září následujícího roku ustaven zatímním velitelem I. praporu. Velitelem praporu p. pl. 8 se stal, již jako pplk. pěch, v září 1937, později byl ustanoven velitelem 1. praporu ve Slezské Ostravě. Od října 1937 do ledna 1938 zastupoval velitele SOS v Moravské Ostravě a od března 1939 do května velitele Stráže obrany státu v Litoměřicích. V těchto funkcích se, stejně jako během květnové mobilizace, plně osvědčil. Poté se navrátil ke svému kmenovému pluku.

Po okupaci začal sdružovat a organizovat bývalé čs. důstojníky. Rozhodnutím Ministerstva obrany osobně proplácel propuštěným vojenským gážistům ostravské posádky měsíční plat. Těchto setkání využil k organizování odbojové skupiny Za vlast, která se sloučila s Obranou národa (ON). Klimek navázal první styky se zemským velitelstvím (okolnosti se rozcházejí podle jedné verze jej kontaktoval por. v. z. Fořt z pověření gen. Ingra, podle druhé byl ustaven krajským velitelem ON plk. V. Lysákem, poté co se osobně dostavil do budovy zemského a sborového velitelství v Brně). Byl pověřen vytvořit krajské velitelství ON a jmenovat velitele okresů a zařadit bojeschopné muže do (pluků podle jiných údajů rot) a zajistit zbraně a výstroj. V druhé polovině července 1939 se měl setkat se škpt. Gardavským a obdržet instrukce k urychlení organizační výstavby kraje a okresů vzhledem k očekávanému vypuknutí války a měl převzít mobilizační instrukce pro případ povstání s údaji o zařazení důstojníků a mužstva, zajištěním zásobování, vozidel, spojení apod. V jarních měsících navázal spojení s krakovským konzulátem a podílel se na sestavování zpráv o situaci v domácím odboji a v regionu, z nichž významnější byly z Krakova posílány čs. voj. zpravodajům v Londýně a část otiskována v polském a exilovém tisku. Na přelomu července a srpna došlo k rozkolu v krajském vedení ON v otázce systému řízení organizace i stupně připravenosti, organizovanosti v jednotlivých okresech zejména pro nesoulad mezi počty osob a zbraní. Proto Klímek v srpnu či září z vedení krajské organizace ON odstoupil. Jeho postavení komplikovala i skutečnost, že byl v Ostravě jako velitel místní posádky příliš znám, což jednak znesnadňovalo jeho ilegální práci, jednak pro ostatní členy ON sám představoval bezpečnostní riziko. V důsledku nízké úrovně konspirace byl již 23. 11. 1939 zatčen a posléze odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán gilotinou v berlínské věznici Plötzensee dne 24. 9. 1942.

Zdroj: LÁNÍK, Jaroslav. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb, 2005, s. 136.