Dvacet let od smrti Josefa Řehulky

Z Bezručova kraje do odboje

Josef Řehulka přišel na svět 16. října 1915 ve Smolkově (dnes části Háje ve Slezsku) jako syn železničního zřízence. Jednou z jeho prvních vzpomínek na rodný kraj byl průjezd prezidenta T. G. Masaryka nedalekou Hrabyní v roce 1924. "Jako devítiletý kluk jsem vítal prezidenta básničkou", vzpomínal o sedm dekád později. "Masaryk mě zvedl ze země, políbil na čelo, pohladil a řekl synku, ty budeš tak velký jako já, ale musíš cvičit!"

Prezidentova slova si Řehulka vzal za svá. Po maturitě oblékl uniformu a v roce 1938 byl slavnostně vyřazen z Vojenské akademie v Hranicích coby poručík pěchoty. Následně sloužil jak velitel čety u Pěšího pluku 37 v Levoči. Zde prožil také pohnuté dny zániku Československa. "Do mého bytu vpadlo šest slovenských gardistů vyzbrojených sekyrami, a s výkřiky Čech a Žid do mecha a mech do Dunaja se na mě vrhli. Utekl jsem", přiznal po letech. "Zachránil jsem se v budově Červeného kříže, odkud jsem přivolal naše vojáky. Pak nás Slováci odzbrojili a mě odvedli na protektorátní hranici." S okupací se však Řehulka nesmířil. Aktivně se zapojil do činnosti Obrany národa na Ostravsku, kde předával zpravodajské informace polskému konzulátu. V létě 1939 pak opustil ilegálně Protektorát a krátce na to vstoupil v polských Malých Bronovicích u Krakova do čs. vojenské skupiny pod vedením pplk. Ludvíka Svobody.

Na frontách II. světové války

Po porážce Polska byl 17. září 1939 zadržen rudoarmějci. Na rozdíl od polských důstojníků, kteří skončili ve stalinských masových hrobech, jej spolu s dalšími Čechoslováky čekaly naštěstí jen výslechy a přesun dále na východ až do Suzdalu za Moskvou. Zde Řehulka setrval do května 1941, kdy s posledním čs. vojenským transportem odcestoval na Blízký východ. V letech 1941-1943 se jako příslušník Klapálkova Čs. pěšího praporu 11 - Východního zúčastnil bojů v Sýrii a obrany přístavu Tobruk, kde utrpěl při jednom z mnoha leteckých náletů zranění. Další cenné zkušenosti získal u polských a britských formací, které v saharských píscích sváděly zápas s německým Afrikakorpsem.

V roce 1943 se již jako kapitán (s krycím jménem Řeka) vrátil v čele skupiny důstojníků do SSSR, a to s cílem posílit velitelský kádr zde působící čs. jednotky. Postupně sloužil u 2. čs. paradesantní brigády, 1. čs. samostatné brigády a 1. čs. sboru. Prošel různými velitelskými a štábními funkcemi - velel rotě, praporu a nakonec se stal přednostou 4. oddělení štábu (organizačního a osobního) sboru, se kterým prodělal těžký a krvavý postup přes Dukelský průsmyk na Slovensko. "Tam padli i moji kamarádi, kteří se po pěti letech odloučení tak těšili na setkání se svými nejdražšími ve vlasti," vzpomínal později s neskrývaným pohnutím. Tím však pro něj válka neskončila. Jeho Posledním válečným působištěm se stala škola pro záložní důstojníky v Popradu, jež měla pomoci k vytvoření čtvrté brigády sboru ze slovenských branců. K jejímu frontovému nasazení už ale díky porážce Německa nedošlo.

Vězeň komunistů

Po válce Josef Řehulka setrval v armádě a postupně sloužil v Olomouci, Bruntále a nakonec v Praze při Hlavním štábu čs. branné moci. V letech 1945-1947 absolvoval Vysokou školu válečnou a dosáhl hodnosti majora generálního štábu. Únor 1948 jej zastihl jako důstojníka 2. oddělení (zpravodajského) Hlavního štábu. Po nástupu komunistů k moci však následovalo přeložení na méně významnou pozici a posléze postavení mimo službu. V listopadu 1949 si pak pro něj přijeli estébáci do rodné obce.

Bez soudu byl vězněn na samotce v Mladé Boleslavi a poté v táboře nucených prací na Mírově, kde byl podroben zvůli sadistických dozorců. Ti uvězněné důstojníky, které režim považoval za hrozbu, psychicky i fyzicky týrali. Vězňům upírali také lékařskou péči. "Ty k***o, zubní kartáček, ručník, mýdlo a plav dolů, já z tebe tu nemoc vyženu!", vyslechl si hrdina protinacistického odboje od velitele tábora Kohlíčka, když ho schvátila na Mírově nemoc. Namísto v nemocnici se ocitl v podzemní kobce. "Malým okénkem pronikalo do temnice světlo. Byla to zpřísněná isolace? Pak přišli ještě pplk. Ševčík a pplk. Kostrhún. Celu nám Kohlíček uzamkl těžkým zámkem a zapečetil tak, aby ani bachaři neměli k nám těžce nemocným přístup."

Řehulka byl propuštěn až v červenci 1951. Návrat do normálního života však pro něj nebyl možný. Jako režimu nepohodlná osoba mohl pracovat pouze v dělnických profesích. Postupně se tak živil jako skladník, vrátný, nákupčí a nakonec jako zásobovač v pražském Průmstavu. Přišel rovněž o šanci na rodinné štěstí. Kvůli věznění, při němž neměl kontakt s domovem, se mu totiž rozpadlo manželství, které za války uzavřel s rodačkou z podkarpatskoruského Rachova a příslušnicí 1. čs. armádního sboru Annou Hriňovou.

Strážcem historické paměti

V roce 1965 byl Josef Řehulka částečně rehabilitován, navrácena mu byla rovněž hodnost a válečná vyznamenání. Jeho snahu o nápravu všech křivd a potrestání věznitelů však zhatil srpen 1968. Jistého zadostiučinění se tak dočkal až po pádu komunistického režimu. Dnem 30. září 1993 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován generálmajorem ve výslužbě a o dvě léta později se stal četným občanem Háje ve Slezsku. 

V 90. letech se obětavě podílel na obnově ČsOL na Ostravsku, kam se po odchodu do důchodu vrátil. Roku 2000 se stal prvním předsedou a krátce před svou smrtí čestným předsedou Jednoty Ostrava I. Až do pokročilého věku působil coby průvodce Národního památníku II. světové války v Hrabyni. O svých válečných i vězeňských zkušenostech se zápalem přednášel vojákům, školní mládeži i široké veřejnosti. Zároveň se aktivně zapojoval do realizace pietních aktů a vzpomínkových setkání, jejichž prostřednictvím usiloval o očištění a zachování památky svých někdejších spolubojovníků. Ochotně rovněž poskytoval rozhovory novinářům, díky čemuž se podařilo alespoň v útržcích zachovat jeho poutavé vzpomínky.

Posmrtné ocenění

Josef Řehulka zemřel uprostřed činorodé práce dne 8. února 2002 v Ostravě. Bylo mu 86 let. Jeho zpopelněné ostatky spočinuly v kolumbáriu hřbitova ve Smolkově. Přesto, že část Řehulkovy pozůstalosti našla své místo ve výstavních prostorách hrabyňského památníku, byl druhoválečný odbojář a někdejší významný činovník ČsOL veřejností postupně zapomenut. Teprve o dvacet let později se to díky péči rodiny podařilo napravit. Dne 22. dubna 2022 byla v prostorách Dohnálkovy vily v Háji ve Slezsku zahájena výstava připomínající život místního rodáka a čestného občana. Na vernisáži vedle autorky Jany Řehulkové promluvili také vedoucí Národního památníku II. světové války v Hrabyni Mgr. Kamila Poláková, ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava plk. gšt. Jaroslav Medek, předseda Jednoty ČsOL br. Martin Lokaj a starosta obce Háje ve Slezsku pan Karel Palovský. Prapor Jednoty Ostrava I, které Josef Řehulka na sklonku života předsedal, se na závěr setkání sklonil v poctě na smolkovském hřbitově, kde byly v tiché vzpomínce zapáleny účastníky svíce. Lze doufat, že tím byl učiněn první krok na cestě k trvalejší připomínce, např. v podobě pamětní desky, kterou si osobnost formátu Josefa Řehulky nesporně zaslouží.