105 let války o Těšínsko

Sotva v Evropě utichly výstřely Velké války, rozhořely se na mnoha místech konflikty o hranice nových států, které z ní vzešly. Nejinak tomu bylo i na Těšínsku, které si nárokovala jak ČSR, tak Polsko. Spor se v lednu 1919 rozhořel v krátký, přesto krvavý střet, jenž si na obou stranách vyžádal desítky obětí. A právě jim vzdala u příležitosti 105. výročí Čs. obec legionářská (ČsOL) zasloužený hold.

Letošní vzpomínání bylo v mnoha ohledech výjimečné. Poprvé po více jak pětaosmdesáti letech mohly být květinové dary položeny a vojenské pocty vzdány ve stínu impozantního sousoší slezské orlice, které opět střeží pomník Padlým za Těšínsko - místo posledního odpočinku více jak pěti desítek čs. obětí těšínského konfliktu na hřbitově v Orlové. Není tak již pochyb o platnosti slov básníka Petra Bezruče, zvěčněných v kameni pomníku - Zhasnuvše dále žijí padlí bojovníci v paměti národa.

Slavnostní akt, jímž symbolicky započala šnůra česko-polských vzpomínkových setkání na obou stranách dnešní hranice, byl zahájen v pátek 26. ledna úderem 11. hodiny. Početné obecenstvo aktem provedl br. Martin Lokaj, předseda Jednoty ČsOL Ostrava I, které připadla čest událost organizovat a jejíž členové se po boku bratří z jednot Hodonín a Přerov zhostili role stráží v dobových stejnokrojích. Na důstojnosti pietě přidala také přítomnost mužů v uniformách naší současné armády - příslušníků Posádkového velitelství Praha, kteří se mimo jiné s profesionální důsledností zhostili role nosičů věnců.

Na úvod před přítomné vystoupil místopředseda Jednoty ČsOL Ostrava I, br. Tomáš Rusek, který přiblížil pohnutou historii místa. Hrdost nad úspěšnou rekonstrukcí a vděk všem, kdo se na ní podílel, následně ve svém proslovu vyjádřila starostka města Orlové Lenka Brzyszkowská. O náročné obnově pomníku a jeho historickém významu dále promluvil ředitel Odboru pro válečné veterány a válečné hroby plk. Robert Speychal. Na dvouletou práci na replice impozantního figurálního sousoší pak s pohnutím vzpomenul její autor, sochař Martin Chmelař.

Po proslovech následovalo samotné znovuodhalení pomníku. To mělo s ohledem na jeho monumentálnost podobu přestřižení pásky, symbolizující návrat k původní, důstojné podobě, jež místu posledního spočinutí tolika našich padlých právem náleží. Pod travnatou plochou, nad kterou se pomník tyčí, se nachází neoznačené hroby celkem 55 mužů, jejichž životy vyhasly v bojích ledna 1919, při následné ostraze demarkační čáry a během plebiscitního období. Na čestném místě ve středu pohřebiště mezi nimi od roku 1922 spočívají také ostatky sokolského činovníka a zakladatele čs. legie v Itálii Jana Čapka, který padl 17. června 1918 na Piavě.

Všem těmto padlým byla při tónech smutečního pochodu v podání Vojenské hudby Olomouc vzdána úcta položením věnců a kytic. Vedle výše jmenovaných tak mezi dalšími učinili ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava plk. Jaroslav Medek, náměstek hejtmana Moravskoslezského (MS) kraje Stanislav Folwarczny, ředitel Celního úřadu pro MS kraj plk. Kamil Kaluža, ředitel Muzea Těšínska Zbyšek Ondřeka, ředitelka Paměti národa MS kraje Ida Šimonová, dále pak zástupci MS župy sokolské a Sdružení válečných veteránů MS kraje. Za legionářské bratrstvo věnec položili členové PRV ČsOL - br. řídící tajemník Milan Mojžíš a předseda Jednoty Opava br. Václav Zavadil, své zastoupení však měly i mnohé další jednoty ČsOL, a to nejen ty z blízkého okolí.

Dlužno dodat, že řada z těch, kdo památku čs. padlých v uplynulých letech obětavě udržovala a usilovala o nápravu neutěšeného stavu jejich pomníku, svůj hold už složit nemohla. I jim tak právem patřila na závěr pietní části aktu tichá vzpomínka, při které se k poctě sklonily prapory Ústředí ČsOL a Jednoty Ostrava I, Krajského vojenského velitelství Ostrava, Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové a T. J. Sokol Moravská Ostrava I.

Ocenění se na samém konci slavnostního setkání dostalo také několika přítomným, a to v podobě pamětní plakety Péče o válečné hroby, kterou jim jménem Ministerstva obrany ČR předal v uznání zásluh plk. Speychal. Za nesmírně náročnou kamenosochařskou práci si ji odnesl Martin Chmelař, za město Orlovou, které rekonstrukci pomníku iniciovalo a zásadní měrou se na ní podílelo, plaketu převzala starostka Lenka Brzyszkowská. Za obnovu hrobů a budování nových pietních míst legionářů si pak stejné ocenění odnesli také činovníci Jednoty ČsOL Ostrava I, bří. Martin Lokaj a Tomáš Rusek.

Připomeňme, že první padlí čs. vojáci a legionáři byli na hřbitově v Orlové pochováni ještě v průběhu bojů. Dne 26. ledna 1919 se zde za mohutné účasti české veřejnosti konal pohřeb osmi padlých z blízkého okolí. V poslední den konfliktu pak zde bylo pochováno dalších devět mužů ze střetů u Žibřidovic, Karviné, Albrechtic a Stonavy. Dne 5. února se hřbitov stal místem posledního odpočinku také několika polských padlých. V témže roce byl nad čs. rovy postaven jako provizorium dřevěný pomník. Současně byl také založen fond, kladoucí si za cíl vybudovat důstojný kamenný památník.

Do konečného rozřešení hraničního sporu v červenci 1920 přibylo na hřbitově dalších 16 obětí z řad čs. legionářů, armády, četnictva i civilního obyvatelstva. Padli v přestřelkách na demarkační linii, při přepadech polskými bojůvkami, nebo zahynuli nešťastnou náhodou. V březnu roku 1922 sem bylo převezeno 22 vojáků padlých v bojích u Skočova. V červenci téhož roku zde byly z Itálie přeneseny ostatky zmíněného Jana Čapka. Posledním zde pochovaným vojákem se pak v dubnu 1923 stal Jan Gregor.

V roce 10. výročí čs. samostatnosti Spolek pro poctu padlým za Těšínsko (pokračovatel fondu) korunoval svou snahu 30. září 1928 odhalením důstojného pomníku Padlým za Těšínsko. Sousoší se slezskou orlicí pro něj zhotovil z bohaneckého pískovce sochař Ferdinand Malina z Orlové, architektonickou část vypracoval stavitel, architekt a bývalý italský legionář Čeněk Volný z Doubravy. Původní vzhled však místu dlouho nezůstal. V době polského záboru Těšínska (říjen 1938–srpen 1939) bylo sousoší zničeno a osiřelý pomník pak dlouhé dekády navzdory protestům ČsOL a řady dalších spolků, institucí a veřejnosti chátral.

Svítat na lepší časy se začalo teprve v roce 2018, kdy byly městem Orlovou zahájeny přípravné kroky k obnově pomníku. Náročnou rekonstrukci, jež byla umožněna díky finančním dotacím Ministerstva obrany ČR, zhotovila na základě projektové dokumentace architektů Evy a Vlastimila Krčmářových firma Meccano. Kamenických prací, které pomníku postupně vrátily původní podobu, se zhostil sochař Martin Kuchař. Byla to však až instalace věrné repliky zničeného sousoší, která v loňském roce několikaletou rekonstrukci završila.

Dělníci se ale na orlovský hřbitov snad již zanedlouho vrátí. Na základě jednání představitelů samosprávy, Ministerstva obrany ČR a polského diplomatického zastoupení by zde totiž mělo dojít ke vzniku nového pietního místa, jež by připomínalo také památku polských padlých z ledna 1919, jejichž hrob neměl ani tu trochu štěstí, jako pomník jejich čs. protivníků, a v minulosti nenávratně zanikl.

Vůle v tomto ohledu spolupracovat je jedním z důkazů probíhajícího historického smíření, ke kterému v současnosti dochází, a o němž na místě hovořil také plk. Speychal. Ten zdůraznil, že si "musíme vzít z meziválečné historie zdejšího regionu důkladné ponaučení, neopakovat stejné chyby, otevřeně a kriticky hodnotit historické události a společně čelit aktuálním výzvám za našimi východními hranicemi, které se až příliš podobají těm v minulosti".

Důležitým symbolickým gestem proto byla také pietní návštěva nedaleké Stonavy, kam se po skončení slavnostního setkání v Orlové většina účastníků přesunula. Na místním hřbitově zde spočívají dvě desítky polských vojáků a milicionářů, kteří padli 26. ledna 1919 v boji s postupujícími příslušníky 21. střeleckého pluku čs. legie z Francie. Vůbec poprvé zde spolu se členy ČsOL vzdali vojenské pocty, položili věnce a zapálili svíce také příslušníci Armády ČR, za což se jim dostalo uznání z úst přítomné generální konzulky Polské republiky v Ostravě Izabelly Wołłejko-Chwastowicz. Stonava totiž představuje citlivé místo polské historické paměti, ve které se o části zde pohřbených obětí hovoří jako o zabitých až po složení zbraní.

Již v početně skromnějším aranžmá posléze proběhla dvě pietní zastavení na hřbitově v Novém Bohumíně, kde byli za účasti místostarosty města Lumíra Macury vzpomenuti první polští padlí války o Těšínsko - Antoni Januła a Władysław Kwaśny, ztotožnění teprve nedávno díky bádání br. Ruska. Hold byl ale složen i jedné z posledních zde pohřbených obětí sporu - čs. vojínu Klementu Šťastnému, zavražděnému na sklonku roku 1920 během vytyčování hranic. K obecenstvu zde promluvil Przemysław Jaskółowski, jehož spolek - Tradycyjny Oddział C. i K. Regimentu Artylerii Fortecznej No. 2 - se již řadu let záslužně věnuje připomínání padlých obou stran těšínského konfiktu, a který českou delegaci po celou dobu doprovázel.

Pietní putování 26. ledna vyvrcholilo slavnostní česko-polskou recepcí ČsOL. Ta se v režii Jednoty Ostrava I uskutečnila v hotelu Pod Zeleným dubem ve Starém Bohumíně, jehož reprezentativním sálem zněly vedle družného rozhovoru také lidové písně a vážná hudba v podání žactva Základní umělecké školy Bohumím. K hostům z řad regionální samosprávy, spolků a institucí se zde připojil také polský velvyslanec v ČR Mateusz Gniazdowski, který vyjádřil komemorativnim aktivitám ČsOL chválu. Jménem ČsOL se slova ujal řídící tajemník br. Mojžíš, který vzpomenul legionářskou pouť na Těšínsko jubilejního roku 2019, která již tehdy demonstrovala přínos připomínání si dávných událostí v duchu vzájemného pochopení, jež vytváří vhodné prostředí pro důstojnou komemoraci mnohdy - jak ukazuje příklad Orlové a Bohumína - polozapomenutých padlých, ale i pro objektivní historické poznání. Spolu s br. Lokajem proto slavnostní příležitosti využil k ocenění záslužné badatelské a popularizační práce polského historika Daniela Korbela. Cenu si za významný přínos Muzea Těšínska a všech jeho odborných pracovníků převzal také ředitel Zbyšek Ondřeka. Coby kolektivní ocenění všestranné činnosti byl pak za potlesku hostí dekorován stuhou Ústředí ČsOL i prapor Jednoty Ostrava I.

V průběhu soboty 27. ledna se členové ČsOL a polských klubů vojenské historie vydali do Žibřidovic na druhé straně dnešní hranice, kde na místním hřbitově pokračovali v pietní šňůře vzdáním holdu padlým Polákům. Věnce společně položili rovněž u kříže upomínajícího na smrt kapitána Cezary Hallera, mladšího bratra generála Józefa Hallera, velitele tzv. Modré armády, která za Velké války bojovala na západní frontě po boku našich francouzských legionářů. A právě střet s nimi se stal Cezary Hallerovi 26. ledna 1919 osudným. V jeho skonu se odráží tragičnost konfliktu, jenž proti sobě postavil nejen stávající sousedy, ale také bývalé spolubojovníky, kteří prošli hrůzami předchozí války, aby pak našli smrt na domácí půdě.

Také další dvě desítky polských vojáků, pochovaných dle konfese na katolickém a evangelickém hřbitově ve Skočově, uctili Češi a Poláci společně, a to za účasti příslušníků polské armády, spolků a představitelů města, před jehož branami osm dní trvající (a přesto za sedmidenní nesprávně označovaná) válka o Těšínsko roku 1919 skončila. Poslední zastávkou česko-polského putování však byla obec Holešov, kde pod udržovaným a květinami pokrytým náhrobkem spí věčným spánkem trojice příslušníků 35. střeleckého pluku čs. legie z Itálie. Na závěr pietního aktu a vzpomínkové cesty jako takové byla obec za tuto příkladnou péči, jež může všem sloužit vzorem, oceněna zástupci Ministerstva obrany ČR pamětní plaketou jako vyjádřením vděku.

Věříme, že také v následujících letech budeme na hroby a k pomníkům klást bok po boku věnce se stuhami v čs., respektive českých a polských barvách, a to ku prospěchu udržování památky padlých i společných vztahů.

Text: br. Jiří Filip a br. Martin Lokaj
Foto: Město Orlová; ses. Jana Hájková